gototop

FOLKtime - Vaše brána do světa folku

FOLKtime, folk, country, tramp, jazz, swing, rock, fejeton, reportáže, chat, inzerce, aktuality, rozhovory, recenze, MP3

05.08.2005 Slavnost na pocest rodákovu + Náš zákazník - náš clovek (Tony)    PDF Tisk Email
Povídky

Slavnost na počest rodákovu

Milovala jsem venkov, v noci se mi zdávalo o kočkách a modré trávě a byla jsem nešťastná. Město tehdy leželo všude kolem nás, babička sbírala do modré zástěry padaná letní jablka a čas se pomalu přesýpal k podzimu, růžové sny o kočkách se staly skutečností a já mám dnes pocit, že se mi to všechno snad jenom zdálo a ve skutečnosti jsem to nikdy nezažila. Jenže tehdy v tom roce 1970 byla doba jiná než dnes; u Červeného mlýna v šlehaných loukách skutečně stály napěněné olše, k poutnímu kostelu v lipách táhla opravdická procesí až od Domažlic a celé městečko se chystalo k důstojné slavnosti na počest rodákovu, na kterou se pochopitelně taky všichni těšili, a zvlášť my, děti, protože všichni byli u vytržení ze slavobrán a krojů a oslav, zatímco nás si nikdo moc nevšímal, a tak jsme se motaly skrz to hemžení, nasávaly vůně příští slávy a nadšeně překážely všude, kde se překážet dalo.
Rodák byl před sto lety nejspíš stejný jako my, ale tehdy jsem ho byla schopná vnímat jen jako vysokého zamračeného fousatého pána, co měl obraz na radnici a od pasu nahoru taky seděl na průčelí školy a my se ho báli, hlavně já, protože jsme doma měli stará kachlová kamna, a na nich nahoře, až u stropu, sedělo něco velmi podobného, akorát to mělo navíc rohy a špičaté uši, a babička tomu říkala Luciper. Tak ten slavný rodák kdysi odešel z městečka, aby to ve světě dotáhl na pána; a to se mu taky povedlo, a tak mu celá ves chtěla ke stým narozeninám vzdát hold a úctu, kterou mu nevzdala, dokud ještě žil.
Kolem nás šel pomalu čas a městečko se oblékalo do svátečního, pan farář bílil kostel a paní Mudrová pletla věnečky z pomněnek a zdobila jimi obrazy křížové cesty Páně, kterou jsme my děti s nadšením očumovaly a prsty hladily vypouklé tělo Krista na kříži; pan starosta Boubrle pucoval zase rodný domek slavného velikána a vyhazoval ven haraburdí, které se tam během času nastřádalo; moje babička leštila jelenicí skla v rámečcích se starými fotografiemi; laskala a mazlila se s nimi jako s dětmi a já jen zpovzdálí žasla nad krouceným knírem mého pradědečka Adolfa se zlatou helmou a vavřínovými listy, protože on byl náčelníkem hasičů a jeho zahnědlá fotografie měla být vystavena v slavnostně vyzdobené síni hasičárny, kde už dávno pan Beníšek vyvezl na trávník staré stříkačky a spolu se svými třemi dcerami je celé dny vyblýskával do zlata. A babička zatím vybírala druhou pradědečkovu fotografii, která měla přijít pod cedulku "zakládání Sboru dobrovolných hasičů v Plánici", a chtěla jen tu, na níž by nebyla moje hříšně krásná prababička Karolína, protože by si návštěvníci hasičárny určitě daleko víc všímali jí než pradědečka Dolfiho. Pan Venclíček zase secvičoval s kapelou slavnostní pochod, seděli přitom na bílých židlích v kvetoucí zahradě hospody U Sedláčků, kde sem odedávno říkalo Santa Fé, ve vysoké trávě plavaly noty a partesy, paní hostinská Sedláčková ve škrobených zástěrách jim nosila plzeňské pivo v oroseném džbánu a čím víc se schylovalo k večeru, tím falešnější tóny se zpod jabloní linuly; a když už byla tma tmoucí, utíkali i Sedláčkovic kocouři, protože to hrozné vrzání se nedalo poslouchat. Jenže zrovna právě Santa Fé stálo na kopci, takže fidlání, vrzání a mňoukání se neslo hezky daleko do všech stran a hejkala zpod Vlčí hory od toho léta už nikdo víc neviděl.
A tak se blížily žně, opomněnkovaná křížová cesta se zase zavěsila na bílé kostelní zdi, nad vchodem do hasičárny se nádherně mračil můj pradědeček a uvnitř z jedné z fotografií zářila krása mé prababičky, Marie, Marta a Magdalena Beníšků ověnčily zlaté stříkačky a Sedláčkovic kocouři se zase mohli vrátit do svého rajónu, protože pan Venclíček už domňoukal svoji tuš a soukromě začal vyučovat hezkou paní hostinskou opernímu zpěvu. A tak a nejinak k nám přišlo to krásné ráno, kdy se před sto lety rodák narodil. Nás, děti, oblékala paní Hrdinová; rázem z nás byly selky a sedláci, na červené sukni černé lemování, krejzlík a bílá holubička, černé sandálky a nadýchané krajky rukávů. Pan Touš vyjel ven se svými fuksami a žebřiňákem s fábory, koně neklidně podupávali a pan Touš je hladil po lesklých šíjích; cestou k rodnému domku slavného rodáka se k nám přidaly ještě Macháčkovic sivovranky, kobylky Micka a Minda, s bílými chocholy a stuhami v hřívách, na něž, jak pan Macháček pyšně zdůrazňoval, dala jeho paní svůj třicet let starý svatební vějíř z per. A tak jsme jeli, dva žebřiňáky, kopyta klapala po vypulírované dlažbě a slunce svítilo, před domkem na Novém Městě už stál nastoupený pan Venclíček i s kapelou, žebřiňáky zastavily a čekali jsme pod vysokou májkou, co bude; už přišel i pan starosta Boubrle, celý ve svátečním, a moje babička s kloboučkem a střevíčky na kramflíčkách se ještě odběhla podívat do hasičárny, zda fotografie visí tak jak mají, a pro jistotu ještě cípkem krajkového kapesníku přetřela zasklené oči krásné prababičky, aby její třpyt udeřil do tváře každého příchozího. Slunce připalovalo a čekalo se na pány z Klatov, co nám přijedou k tomu všemu udělat proslov, moc se o tom mluvilo, jaká prý to bude sláva a že prý budeme možná i v novinách. Slunce připalovalo a my se nudili, Toušů kobyla Limba, jíž se ovšem neřeklo jinak než Klimba, protože pořád klimbala, usnula tak jak byla, zapřažená do zvonících postrojů, a čekalo se dál. Teprve když už koláče na mísách okoraly, věnce na vozech začaly vadnout a břeskná tuš pana Venclíčka definitivně pozbyla své břesknosti a vytekla z ní všechna šťáva, a hlavně když už to nikdo nečekal, objevila se v ulici volha s klatovským číslem. Jenže to už nikdo nemával, my děti jsme už dávno měly jinou zábavu; pan Beníšek nechal stříkačky stříkačkama a s panem starostou se už před polednem zpili do němoty v Santa Fé, a hlavně pan Venclíček kašlal na nějaké panáky z okresu a odmítl hrát; když prý neumíte chodit včas, nic nebude, rozkřikl se a roztrhal noty. K dovršení toho všeho Klimba, uvolněná z postraňků, sebou plácla přímo na vyhřátou silnici, takže volha ani nemohla projet s hlasitým troubením náměstíčkem kolem dokola. S funěním z ní vylezl tlustý pán v pomačkaném saku a hrnul si to za pultík; napřed se ale musely seštelovat mikrofony, pak se mu někde ztratily papíry, takže si pro ně lezl pod narychlo sbitou tribunu, která se pod jeho vahou povážlivě kymácela; pak začal svůj projev číst odprostředka, zmatkoval a ozvalo se první pískání; začal od začátku a přeskakoval slova i celé věty, hlas se mu chvěl jako vzduch nad rozžhaveným asfaltem, nikdo ho neposlouchal a jen pan starosta s panem Venclíčkem, zpití jak zákon káže, tleskali, jakmile udělal chybu, takže tloušť znervózněl ještě víc a pletl se už napořád, k potlesku se přidávali ostatní a pán nevěděl, co dál; Klimba stříhala ušima, věnce vadly a nebe bylo pořád modré jako len, u náhonu v našlehaných loukách stály zpěněné olše a já dostala večer nasekáno na zadek, stejně jako všichni moji přátelé, ačkoliv jsme vlastně za nic nemohli; to my jen seděli na stříkačkách u hasičárny a pan Hyben mezitím napumpoval vodu a Frantu Roubů napadlo, jestli přestříkneme támhletu střechu. A tak jsme to pořádně rozpálili, točili klikou jak zběsilí, pumpovali jak šílenci, zráchali celou silnici a přilehlá stavení, a snad kdyby byl býval někdo doma, aby nás včas zmlátil a seřezal, nemuselo se nic stát a o slavnosti na počest rodákovu se mohlo psát dokonce i v okresních novinách. Jenže všichni se nudili před kecpultem, a tak jsme pumpovali a pumpovali, až nakonec ze zlatého zobáčku hadice letěl k nebi stříbrný proud, opisoval obří oblouk nad Štěrbovic střechou a ladně padal někam za ni, jásali jsme a řvali a pumpovali dál, a přitom nikdo z nás netušil, že přesně za tou střechou je náměstíčko a že na druhém konci toho vodního duhového oblouku je pěkný kecpultík pro bařtipány z okresu, a že první dávku slízla spící Klimba, která vyletěla na všechny čtyři a rozšvihala žebřiňák o nejbližší lípu. My se jen smáli, zmáchaní a šťastní, a když nám pod obloukem projela černá volha, netušili jsme, že v ní sedí ten nejzmáchanější a nejvzteklejší klatovský okresní tajemník, jakého kdy naše městečko vidělo...

Eva Šklíba Obůrková, Brno
Trapsavec 1993, 3. místo próza oldpsavců

 

Náš zákazník - náš člověk

Člověče co mi to sem nesete
To vidím že svět¨
o vy to jdete reklamovat?
To ale teda silně po termínu
Ne tohle už vám nikdo nespraví
zkuste to nějak sami
tento model se neosvědčil
Jiný bohužel není na skladě
Jo venku by se něco našlo
jestli máte možnost vycestovat
ale tady?
Zeptejte se v příštích třetihorách

Iva Tapi Synáková
16. 5. 1989

Trapsavec č. 31: Povídka: Slavnost na počest, autor: Eva Šklíba Obůrková, Báseň: Náš zákazník, náš člověk, autor: Iva Tapi Synáková, Ilustrace k povídce: Z celé jižní eskadrony


Sdílet na...
Komentáře pro tento článek
Přidat Nový Hledat RSS
Jméno:
Email:
 
Název:
Naše hlavní město
 antispamová kontrola
UBBKód:
[b] [i] [u] [url] [quote] [code] [img] 
 
 
:-D:-):-(:-0:shock::confused:8-):lol::-x:-P:oops::cry::evil::twisted::roll::wink:
:!::?::idea::arrow:
 
Internetové odkazy vkládejte pomocí UBBKódu (4. ikona zleva)!
 
Prosím, opište anti-spamový kód, který je zobrazen v obrázku. Pokud Vás obtěžuje zadávání tohoto kódu, zaregistrujte se a pište komentáře jako přihlášený uživatel.
Jana Matzova  - Re: Slavnost na počest rodákovu + Náš zákazník - n   |213.160.160.xxx |05.08.2005 14:37:00
V jedno krasne uprsane popoludne mi tato poviedka padla ako bonbonik. Myslim ze super.Amazonk
Mirek  - Re: Re: Slavnost na počest rodákovu + Náš zákazník   |83.148.45.xxx |05.08.2005 19:59:00
U p r s a n e
popoludne ?
To jako bylo nekde na nudistické pláži ? ))

P.S. - byla jsi nekdy na Zahrade ?
A když tak - s kým ??
Black Bart teh P08  - Re: Re: Re: Slavnost na počest rodákovu + Náš záka   |85.70.201.xxx |06.08.2005 00:01:00
Nekterí lidé ješte nezjistili, že na pocítaci je možno psát i s diakritikou.
Ale možná, že tak píší i rucne
Re-brambora  - Re: Re: Re: Re: Slavnost na počest rodákovu + Náš   |194.108.56.xxx |06.08.2005 00:21:00
Citace: "Za mnou se nikdo neschovává, já jsem já." Neboj Bárto, my to víme. Vetšina Tvých príspevku je snadno identifikovatelná..
Black Bart the P08  - Re: Re: Re: Re: Re: Slavnost na počest rodákovu +   |85.70.201.xxx |06.08.2005 11:40:00
Zato tebe považují za Milošovu inkarnaci. To si necháš líbit
Exod  - Re: Re: Re: Re: Slavnost na počest rodákovu + Náš   |212.111.8.xxx |08.08.2005 13:00:00
[FLAME]
Zato u nekterých by bylo nejlepší, kdyby nekdy nepsali vubec. A nebo alespon zapojili mozek... :o)
[/FLAME
Amazonka  - Re: Slavnost na počest rodákovu + Náš zákazník - n   |213.160.160.xxx |08.08.2005 13:11:00
Prispievatelia by sa mali viac vyjdrovat k samotnému clánku. Ale ked už, každa rada dobrá. Dík. Upršané popoludnie. Ked nie je kam sa ponáhlat, dá sa spríjemnit aj cítaním poviedok. O to lepšie ak sú TRAPSAVECKÉ Iné veci sa dajú vydiskutovat na CHATE /cete/ Amazonk
Brambora  - Re: Re: Slavnost na počest rodákovu + Náš zákazník   |194.108.56.xxx |08.08.2005 15:21:00
Me se "uprsane popoludne" libi. Podporuje obrazotvornost. Jinak doufám, že Bárta pochopí výzvu, že by mel jet na chatu a diskutovat se srnkami, snesou-li to... ;-) (Treba tam nemá pripojení...
Johny  - Re: Slavnost na počest rodákovu + Náš zákazník - n   |85.160.83.xxx |09.08.2005 16:44:00
Souhlasím s Bramborou a Amazonkou. Je to pekne napsaný.
Co se tejce kydu vokolo, sou lidi, co maj místo mozku prázdno, ale nikdá to neopomenou zduraznit jinejm. :-
Black Bart the P08  - Re: Re: Re: Slavnost na počest rodákovu + Náš záka   |85.70.201.xxx |12.08.2005 22:42:00
Mne ses dycinky jevila dost divná a ted už je to jasné - když v tobe "uprsané popoludnie" vzbuzuje obrazotvornost.
No nic, nedelej si z toho težkou hlavu, Bramboro (už i tak ji máš plnou smajlíku, které zvyšují výpovední hodnotu textu, nebo tak nejak, že?), dnes už to není úchylka, dnes se tomu ríká sexuální orientace.
A jinak zdravím všechny, kdo milují cestinu a slovencinu.
Black Bart the P08  - Re: Re: Slavnost na počest rodákovu + Náš zákazník   |85.70.201.xxx |12.08.2005 22:47:00
Johny, Johny, souhlasit s Bramborou je to nejvetší faux pas, jaké si na folkovém webu mužeš dovolit
Amazonka  - Re: Slavnost na počest rodákovu + Náš zákazník - n   |213.160.160.xxx |15.08.2005 14:49:00
Neda mi to : Black Bart the PO8 : s niektorými tvojimi názormi súhlasim, aj diakritiku sa ucím požívat. Si vcelku zaujímavý, ale zdaš sa mi vecne nespokojný a uhundraný až som musela zareagovat
Black Bart the P08  - Re: Re: Slavnost na počest rodákovu + Náš zákazník   |85.70.201.xxx |15.08.2005 19:38:00
To je v porádku, vecná nespokojenost je hybatelem sveta.
Jak je to s tou diakritikou ti vysvetlím snadno: Mám rád ceštinu, svuj rodný jazyk, a desím se toho, jak vetšina dnešních mladých žije "esemeskovým" jazykem, kašle na znaménka a chybející slovní zásobu a nedostatecné výrazové prostredky nahrazuje ruznými smajlíky apod.
Nic proti tobe osobne nemám, ale tak, jak si nezaslouží ceština, aby byla kurvena a komolena jen proto, že je nekdo líný použít nekteré klávesy, tak si to nezaslouží ani slovenština (kterou mám osobne velice rád a nejen proto, že muj deda byl Slovák)
Mejme v úctách své rodné jazyky. Už tak se musí bránit prílivu amerikanismu a dalších -ismu, tak k tomu ješte neprispívejme tím, že je budem kazit vlastní pohodlností.
Není to jen o úcte k jazyku, je to tak o úcte k cloveku, kterému píšeš. Císt slova bez diakritiky je obtížnejší a casto se muže taky posouvat význam (uprsane popoludnie - nekdo v tom vidí prsa, nekdo prcání atd.)
Možná, že ti to bude znít jako falešné moralizování, ale já to tak cítím.
Jestli se te to dotklo, tak promin
Johny  - Re: Slavnost na počest rodákovu + Náš zákazník - n   |85.160.86.xxx |16.08.2005 07:45:00
Vecná nespokojenost je sice hejbatelem sveta ale je taky hezky votravná, když na to prijde.
A až budu potrebovat, abych byl poucován, co si mám o nekom myslet, zarucene se obrátím práve na tebe, Bartíku.
Amazonka  - Re: Slavnost na počest rodákovu + Náš zákazník - n   |213.81.193.xxx |16.08.2005 10:51:00
Pre : Black Bart the PO8. To beriem. Maš zaujímavé postrehy, iba som chcela do teba trochu pichnút, lebo sa mi zdáš zarytý puntickár. Uprsane - no to by ma ako ženu nenapadlo, že sa to dá i takto vysvetlit. Ale máme tam nové clánky. Páci sa ti Leto s Piškótom. Niektoré tvoje postrehy sa mi pácia lebo je vidiet, že poviedky cítaš pozorne

3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."

 

Kalendář

<< Červenec 2019 >> 
 Po  Út  St  Čt  Pá  So  Ne 
 1 2 3 4 5 6 7
 8 91011121314
151617
2930    

Přihlášení

mod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_counter
FOLKtime.cz
 

Poslechněte si...

  • Country Rádio
  • Rádio Folk
  • Rádio Proglas
  • Rádio Samson
  • Rádio ČRo Olomouc
Nejbližší pořady:

Koncertní středa Čro Olomouc, 150. ŽIVĚ...

Kdo: ŠANSONIKA Orlová
Kde: Velké studio Čro Olomouc
Kdy: 11.09. 2019 20:00

Koncertní středa Čro Olomouc, 151. ŽIVĚ...

Kdo: ALBUM Chomutov
Kde: Velké studio Čro Olomouc
Kdy: 09.10. 2019 20:00

Koncertní středa Čro Olomouc, 152. ŽIVĚ...

Kdo: BÉĎA ŠEDIFKA RÖHRICH a PŘELET M.S.
Kde: Velké studio Čro Olomouc
Kdy: 13.11. 2019 20:00

Koncertní středa Čro Olomouc, 153. ŽIVĚ...

Kdo: VĚTRNO Liberec
Kde: Velké studio Čro Olomouc
Kdy: 11.12. 2019 20:00

Koncertní středa Čro Olomouc, 154. ŽIVĚ...

Kdo: NEW ALIQUOT Jeseník
Kde: Velké studio Čro Olomouc
Kdy: 08.01. 2020 20:00

Koncertní středa Čro Olomouc, 156. ŽIVĚ...

Kdo: PETR RÍMSKÝ a MISITU
Kde: Velké studio Čro Olomouc
Kdy: 11.03. 2020 20:00